Jak vyrobit funkční buňát

 

Jednoduše: Vezměte křemen, přetavte ho ve sklo, ulijte buňát a naplňte ho inkoustem a stem dobrých vlastností.

Složitě: Zkuste sehnat sklárnu, která by byla schopna a ochotna buňát vyrobit.

 

Vraťme se  teď na chvíli do historie. Patent na výrobu buňátu – kalamáře nezkotitelného získal Jakub Hron v roce 1892. Genialita kalamáře spočívá ve využití atmosférického tlaku na kapaliny ve spojených nádobách. Díky němu zůstává hladina inkoustu v kalamáři stále ve stejné výši. Buňátů bylo vyrobeno větší množství, a to zřejmě ve čtyřech různých provedeních. Hron nechal vyrobit buňát ze skla zřejmě v Harrachovských sklárnách – jak usuzujeme z jeho poznámek. Pátrali jsme u domnělého výrobce, leč neúspěšně. V tamním archívu se nedochoval ani hotový buňát, ani forma na výrobu a ani sebemenší zmínka o výrobě buňátu.

Takže zpátky do reality. Rozhodli jsme se buňát zrekonstruovat na základě dochovaných originálních exemplářů a funkční model představit veřejnosti v Metánovském muzeu. Pozvali jsme odborníky, aby originál podrobně prozkoumali a vyjádřili se k chystané rekonstrukci. Dozvěděli jsme některé zajímavé informace. Buňát se skládá ze dvou částí, které jsou k sobě slepené, takže je potřeba vytvořit nejprve 2 formy, tzv. kadluby, což výrobu trochu komplikuje. V současné době by se vyráběl kadlub kovový. Jaký materiál byl použit před sto lety, zůstává nezodpovězeno. Na buňátu jsou při bližším zkoumání zřetelné otisky sklářských nástrojů a jednotlivé exempláře se v detailech mírně liší. Chvíli jsme si nebyli jisti, kudy se foukalo sklo do formy, nakonec jsme místo objevili pod ozdobnou záslepkou. Šikovný architekt nám vypracoval nákres buňátu ze čtyř různých pohledů v poměru 1:1. Nákres spolu s fotografií kalamáře jsme rozeslali několika sklárnám se žádostí o cenovou nabídku na výrobu formy a odlití kalamáře. Většina odpovědí byla slušně zamítavá s odůvodněním, že výroba by byla příliš složitá a je neefektivní se tím nadále zabývat. Pouze dvě oslovené sklárny zaslaly nabídku, cena za výrobu formy se však pohybovala v rozmezí 200 – 300 tisíc Kč, což bylo a stále je nad naše finanční možnosti.

Opustili jsme tedy profesionální sklárny a hledali jsme nadšence, pro kterého by byla výroba funkčního kalamáře stejně životně důležitá jako pro nás. A povedlo se. Seznámili jsme se odborníkem, pro kterého se stala výroba buňátu výzvou. Ing. Vít Pokorný postavil svůj projekt na poznámce z Hronovy žádosti o patent, že buňát je možné vyrábět i z jiných materiálů, než je sklo, a zvolil pryskyřičnou variantu. Originální buňát nejprve  obalil tenkou vrstvou silikonové hmoty, která se používá pro farmaceutické potřeby. Po zatuhnutí rozřízl skalpelem silikonový obal a neporušený buňát opatrně vyjmul. Silikonovou formu poté vylil sádrou. Tím vznikla sádrová replika buňátu. Pokud by se při další práci původní silikonová forma porušila, byl zde k dispozici sádrový odlitek a nebylo by potřeba opakovat přece jen trochu riskantní otisk originálu. Otiskovací silikonovou formu poté vylil tenkou vrstvou pryskyřičné hmoty a následovaly hodiny precizní práce s broušením, leštěním a úpravou vnitřku buňátu tak, aby byl plně funkční. Díky tomu, že pryskyřičná hmota je průhledná a po správném vyleštění výborně imituje staré sklo, podařilo se vyrobit opravdu dokonalou repliku Hronova nejslavnějšího vynálezu. Uskutečnit tento projekt nám pomohla paní Scheinpflugová, která nám pro účely zhotovení repliky laskavě propůjčila buňát z pozůstalosti Karla Čapka. Buňát jsme umístili do Metánovského muzea - Kabinetu profesora Hrona a naplnili ho inkoustem a stem dobrot dle Hronova návodu. Návštěvníci muzea tak nemusí obdivovat kalamář pouze za sklem vitríny, ale mohou si buňát, kalamář nezkotitelný, vlastnoručně vyzkoušet a zapsat své jméno či alespoň udělat kaňku do návštěvní knihy Kabinetu profesora Hrona.