Sobotní ráno, 19. května. Obloha je vymetená, v Metánově je mrtvo. Zatím.

Před školou postává a pokuřuje častrovský místostarosta Marek Bortlík. Vcházíme do budovy školy a pak do místnosti, která bude v následujících hodinách středem zájmu. V Metánově se v rámci setkání místních rodáků otevírá muzeum – Kabinet profesora Hrona a Galerie Františka Severy. Na obec se 118 stálými obyvateli to není špatné.

„Pěkný to je,“ přikývne hlavou Bortlík, když se ptám, jak se mu nová metánovská atrakce líbí.

Po muzeu se prochází další častrovský zastupitel Radek Švácha. Pečlivě si prohlíží tabla, pak osloví Evu Sixtovou z Osvětového spolku Jakuba Hrona (OSJH). „Kde jste ho nakonec sehnali?“ ptá se dychtivě a ukazuje na akrylátový model buňátu, Hronova nejslavnějšího vynálezu. Po chvíli vyjde najevo, že ho považoval za skleněný originál. Modelář Vít Pokorný odvedl skvělou práci.

Do muzea vbíhá truhlář Václav Musil, autor nábytku v muzeu. Poslední dva dny má napilno, protože pomáhá s instalací inventáře muzea. „Ale kafe si dáte, ne?“ zjišťuje u přítomných. „A kde máte starostku?“

Častrovská starostka Jana Houšková dorazí za chvíli. V ruce svírá papíry s projevem a pečlivě vypracovaný itinerář. Vypadá nervózně. Není divu.

Pomalu se začínají scházet hosté. Přijíždějí metánovští rodáci, zdraví se s příbuznými a známými. Na místě už je poslanec Milan Šmíd, starosta Žirovnice, a také krajští radní Václav Kodet a Miroslav Houška. První zvědavci pronikají i do muzea. Prodavačka v obchůdku na boku školní budovy se nezastaví, na odbyt jde pivo i zmrzlina.

Ještě je potřeba udělat cenovky na propagační materiály, vyzkoušet pera u buňátu, naaranžovat stoly s občerstvením, nainstalovat kasičku na vstupné. Mezi rozvážně kráčejícími prvními návštěvníky stále kmitají organizátoři. „Jen aby dorazily ty knihy,“ strachuje se starostka, když je vše konečně připraveno. Legendu o Hronu z pera přítomného profesora Vladimíra Boreckého má na poslední chvíli přivézt Joachim Dvořák z nakladatelství Gutenberg. Ale i knihy nakonec dorazí včas.

 „Vážené dámy a pánové, milí hosté,“ obrací se paní Houšková k asi třem stovkám lidí shromážděných před školou. Starostka vítá představitele kraje a okolních obcí i členy OSJH. Následují projevy: profesor Borecký vtipně promluví o Jakubu Hronovi, vystoupí i předseda OSJH Tomáš Tyll, který předá paní starostce kytici jako poděkování za spolupráci na muzeu. Dále mluví i metánovský kronikář Josef Zeman, radní Václav Kodet. Atmosféra je uvolněná, nervy přestávají pracovat. Slavnostní punc celé akci dodá krajský radní Miroslav Houška, když předá obci Častrov krajský prapor, který osobně nainstaluje na budovu školy.

Poté poslanec Šmíd a vedoucí odboru kultury kraje Vysočina Horymír Kubíček (nyní už ředitel Národního technického muzea v Praze) slavnostně vypustí do oběhu Legendu o Hronu, neboť neživé věci se nekřtí.

A nakonec akt nejslavnostnější – přestřižení pásky. Stříhají starostka Houšková, krajský radní Kodet a předseda OSJH Tyll.

Otevřeno jest. Dav prvních nedočkavců rázem ucpe vchod do muzea, Kabinet profesora Hrona i Severova galerie praskají ve švech. Na starostku, členy OSJH a profesora Boreckého se vrhají novináři. „Potřebujeme další knihy,“ hlásí dívky u vchodu. Během chvilky mizí dvacet výtisků. Na dračku jde i nulté číslo Hronovin. Profesor Borecký se usadí ke stolku v chodbě školy a zahájí improvizovanou autogramiádu, během níž se trpělivě podepíše desítkám zájemců.

Ještě jsou potřeba maličkosti – vysvětlit návštěvníkům, co v muzeu vlastně vidí, doplnit další knihy, probrat, jak bude muzeum fungovat odpoledne, až všichni odejdou do sousedního Častrova na slavnost pro metánovské rodáky.

A pak se najednou, jakoby náhodou, scházíme v místnůstce v přízemí školy, kde rozmlouvá pan Kubíček s profesorem Boreckým. Je tu paní Houšková, Tomáš Tyll, dalších asi deset členů spolku. Venku už je vedro k padnutí, ale tady je příjemný chládek. Usedáme na židle a vychutnáváme si tu chvilku klidu. Pan profesor vypráví o mašíblech, ale tentokrát ho příliš nevnímám. Ještě nás sice čekají společenské povinnosti a odpolední recitace v Častrově, některé z nás hlídání v muzeu a jiné zase vyprošťování vozu Joachima Dvořáka po efektním parkovacím manévru za častrovským kostelem, ale to všechno už bude hračka. Končí dva roky velmi intenzivní práce na projektu, do něhož jsme se pustili bez jakýchkoli zkušeností, pouze s odhodláním a podporou našich nejbližších. „Jistě je a do budoucna bude snahou nás všech, aby se expozice  tohoto muzea neustále obměňovala. Jestliže počáteční nadšení všech v budoucnu neopadne, jsem přesvědčena, že se nám dobře započatá věc podaří,“ říkala paní starostka v ranním zahajovacím projevu. Úspěch a ohlas otevření muzea k tomu každopádně položil velmi solidní základ.

-jf-